O mně

Nedávno mě napadlo, jak by bylo fajn, kdybychom si mohli vybírat doktora podle toho, jaký je to člověk. Kdybychom se skrz to, jak žije, jak využívá svůj volný čas, jaké jsou jeho hodnoty, mohli dozvědět, jestli nám sedí, jestli je moudrý a jestli chceme naše zdraví (nebo spíše naši nemoc) vložit právě do jeho rukou. Bohužel to však u většiny lidí, kteří rozhodují o našem zdraví, nejde nebo by to bylo časově náročné. Jsou tu však i lidé jiných povolání, kteří mohou ovlivnit váš život nebo prožitek určité chvíle či období. Proto vám na následujících řádcích nabízím alespoň trochu z mé cesty životem, z toho, co mě potkalo.

Jmenuji se Barbora Stravová. Narodila jsem se před 28 lety a mám dva úžasné syny. Žiji v Moravském krasu, mým domovem je nádherná vesnička Ostrov u Macochy.

A teď stručně můj příběh. Začnu obdobím, kdy jsem konečně začala být sama sebou, studiem na vysoké škole. Program Mezinárodní teritoriální studia na Slezské univerzitě v Opavě jsem začala studovat, abych mohla dělat práci, která má smysl. Měla jsem v plánu po studiu pracovat v neziskových organizacích, chtěla jsem pracovat s lidmi z jiných kultur, s příslušníky národnostních menšin. Po prvním roce studia jsem odjela na studijní pobyt do polské Opole, kde jsem se zabývala politologií. Bylo mi zde mezi mými přáteli z celé Evropy dobře, a tak se můj pobyt protáhl na jeden rok. Když jsem se pak vrátila zpět do Opavy, zapojila jsem se do činnosti místní studentské organizace. Možná i díky týdenní charitativní a vzdělávací akci zaměřené na Afriku, kterou jsem v rámci tohoto sdružení spoluorganizovala, jsem se pak těsně před bakalářskou státní zkouškou dostala na mezinárodní letní školu do Krakova, kde jsem poznala spoustu úžasných lidí, mezi nimiž byl i můj muž.

S ním jsem pak po pár měsících začala žít v Praze, kde jsem zažila jedno z nejkrásnějších období v mém životě. Pracovala jsem zde v mezinárodní humanitární organizaci ADRA, ze které jsem pak odešla, abych dva měsíce mohla působit jako učitelka a zástupkyně mezinárodního vzdělávacího projektu v indickém Ladaku.

No a po návratu domů jsme s mým mužem byli tak plní lásky, že jsme počali našeho syna :) . Tím se mi změnil život. Měla jsem krásné těhotenství, při kterém jsem objevovala sebe a život. Hodně jsem se toho naučila. Od začátku jsem se vzdělávala v oblasti těhotenství, porodu, výchovy dětí, ... Pracovala jsem na sobě, se svými strachy, ale také na své fyzické kondici. Mé děťátko jsem vědomě přijímala od prvních dní od početí. Snažila jsem se připravit pro mě i pro miminko ten nejlepší možný příchod na svět. Jeho porod pak proběhl v klidu, míru a láskyplné atmosféře a stal se pro mě velkým posilujícím zážitkem. Část šestinedělí jsme ale kvůli problémům s kojením neměli úplně jednoduchou. Ačkoli jsem měla velkou podporu v mém muži, zažila jsem si silné negativní emoce. Naštěstí nám svou prostou ale moudrou radou pomohla jedna z pražských porodních bab.Všechny tyto zkušenosti mi ukázaly, kde je má cesta a co chci dělat. Chci pomáhat ženám k tomu, aby jejich těhotenství, porod a období po něm, byli takové, jaké si je budou přát. Chci pomáhat dětem, aby jejich příchod na svět proběhl v klidu a láskyplné atmosféře. A chci také pomáhat tatínkům, aby je celý tento proces přerodu v otce posílil a mohli jej prožít vědomě a bez zbytečného stresu.

Miluji svoji rodinu. Miluji přírodu. Miluji objevování. Miluji cestování. Miluji se vzdělávat. Miluji se sdílet s ostatními lidmi. Miluji, když svítí slunce. Miluji, když prší. Miluji hudbu, tanec a výtvarné umění. Miluju, když žiji podle toho, jak to opravdu cítím.




Comments